Jak se správně starat o koření?

Jistě v každé správné domácnosti najdete v kuchyni pochutiny, jako jsou pepř, kmín, majoránka, červená paprika, hřebíček, skořice a jiné další druhy. Víte ale, jak o ně správně pečovat a kde je skladovat?

Každé koření obsahuje různé látky, aroma či specifickou chuť, a pokud o toto jedinečné složení nechceme přijít, měli bychom se o koření dobře starat a správně ho skladovat. V koření se vyskytují silice neboli vonící prchavé látky, které působí na nervový systém, podporují správnou funkci trávení, chuť k jídlu nebo například působí dezinfekčně. Abychom o tuto látku zbytečně nepřicházeli, je vhodné pro uchování koření volit pevný uzávěr. Mezi takové druhy koření například patří bezesporu bazalka, tymián, majoránka, máta, yzop, jalovec, fenykl, kmín, koriandr, saturejka, libeček, paprika, citronová kůra, skořice, hřebíček, zázvor, badyán i muškátový oříšek a květ. Přítomnost vzduchu ani denního světla není pro koření žádoucí, neboť tukové složky obsažené v koření, mají tendenci žluknout. Nejlepším řešením je tedy uchovávat koření v tmavých či neprůhledných dózách, jež dobře těsní.

Dóz neboli kořenek existuje na trhu nepřeberné množství, vybírat můžete z keramických, skleněných ale i dřevěných. Každá kořenka má svoje pro a proti. Vhodnou variantou je tzv. prachovnice z tmavého skla se zabroušenou zátkou, která se prodává v různých velikostech s laboratorními potřebami. Dalším typem jsou keramické kořenky. U nich dbejte na to, aby měli pevné těsnící víko. Pokud ho ale nemají, nezoufejte. Pouze se vyvarujte do nich dávat mleté koření či koření z hluchavkovitých rostlin, abyste nepřišli o jejich účinky. Posledním typem je dřevěná kořenka, která hezky drží vůni koření. Pozor si jen dejte na to, abyste vždy dali stejné koření do stejné kořenky, neboť dřevo má tendenci přijímat pachy. Obecně lze říct, že na kořenkách je nejdůležitější víčko, ať už se závitem nebo pevně držícím krytem z umělé hmoty, hlavně ať dobře izoluje.

Při skladování koření hraje důležitou roli také to, kde je kořenka umístěna. Ideálním místem je suché, tmavší a nepříliš teplé úložiště. Koření nesvědčí, když ho skladujeme příliš blízko sporáku, protože pára, teplo a rozličné pachy z jídel snižují jeho kvalitu. Když koření necháme v příliš vhlké místnosti, může mít tendence plesnivět. Čerstvé bylinky, pesta nebo tekuté omáčky bychom měli skladovat v lednici, jejich trvanlivost prodloužíme případným zmražením. Pokud si můžeme vybrat, v jakém stavu koření uchovávat, je lepší volit variantu koření v celku. Nic se nevyrovná čerstvě umletému koření na mlýnku nebo utřené v třecí misce. Pro rychlejší vaření je vhodné mít malou zásobu mletého koření a častěji ji obměňovat. Obdobně je to i s přípravou domácích směsí koření, které nepřipravujeme ve velkém množství dopředu, ale pouze tolik, kolik ihned spotřebujeme.

Vedle základního vybavení je užitečné mít v kuchyni hmoždíř. V obchodech s laboratorními potřebami si můžeme koupit silnostěnnou porcelánovou misku a tlučku, ktera se hodí pro utření menšího množství jakéhokoliv koření, suchého i čerstvého. dalším vhodným pomocníkem může být mlýnek na koření, který je u nás běžně k dostání v obchodech s domácími potřebami.

 

Opakování je matka moudrosti, a tak si připomeňme ty nejdůležitější poznatky o skladování koření:

  • plastové obaly vyměňte za kořenky (skleněné, keramické nebo dřevěné)
  • vhodným místem pro uskladnění je suchý, tmavý kout
  • nenechávejte koření nad troubou, kde se tvoří pára a teplo
  • není žádoucí míchat více druhů koření do jedné nádoby (pokud nechceme vytvořit směs)
  • koření si uchová plnou chuť a aroma, když je uskladněno vcelku
0