Koření i lék, to je hřebíček

Tento plod hřebíčkovce kořenného pochází z Moluckých ostrovů. Díky své výrazné vůni je součástí mnoha aromatických směsí. Kromě kuchyní našel své místo i v zubním lékařství, neboť má lokálně-anestetické a antiseptické účinky.

Hřebíček je známý již od 3. století před naším letopočtem, kdy ho lidé na čínském dvoru žvýkali, aby měli svěží dech a zdravé zuby. Oblíbili si ho nejen arabští obchodníci, ale také Římané. Jeho štiplavé aroma dokázalo přebít chuť špatně konzervovaných potravin, a tak byl ve středověku hojně využíván, i když se řadil mezi nejdražší koření té doby. Není vůbec divu, že koření patřilo k těm nejdražším, protože tehdejší jediné místo, kde hřebíček rostl, bylo na Moluckých ostrovech v Indonésii. Nalezení kratší cesty ke koření bylo hlavním motivem velké výpravy Fernaa Magalhãese. On věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se však nepotvrdilo a známý mořeplavec během cesty zahynul. Plavbu dokončila pouze jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady vynaložené na výpravu.

Avšak v roce 1629 se Nizozemí rozhodlo udržet monopol nad touto surovinou a zahubilo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Až po téměř 140 letech se podařilo francouzskému guvernérovi propašovat na ostrov Mauritius semena obou rostlin v dutých podrážkách. Francie poté založila vlastní plantáže na ostrově Réunion. Postupem času se hřebíček rozšířil do dalších oblastí a Moluky své prvenství ztratily. Mezi největší producenty v současné době patří Srí lanka, Madagaskar, Tanzanie, Indie, Brazílie a oblast Karibiku.

Hřebíček roste na stálezeleném tropickém stromu, která má kuželovitý tvar a může dorůstat do výšky 10 až 12 metrů. Ve volné přírodě se stromy dožívají až 400 let. Strom má rudé květy s žlutými okvětními lístky. Poupata jsou nejdříve bledá jak dozrávají, tak mění svou barvu. Hřebíček, jak ho známe my, je vlastně nerozvinuté květní poupě stromu, které se sklízí dvakrát ročně. Sbírají se lehce načervenalá poupata o velikosti 1,5 až 2 cm, která se posléze suší na slunci. Koření má tmavohnědou barvu se světlým poupátkem uprostřed a jeho kvalitu můžeme ověřit tím, že ho ponoříme do vody. Kvalitní hřebíček klesne ke dnu nebo alespoň plave ve svislé poloze.

Hlavní složkou hřebíčku je silice, tedy fenolická sloučenina – eugenol, která má antiseptické a lokálně-anestetické účinky, a proto se koření používá v lékařství. V kuchyni se často přidává do polévek, salátových dresinků a moučníků. Báječně se hodí k dochucení slaných, ale i sladkých jídel. Používá se k přípravě pokrmů z ryb, kuřecího masa, zvěřině, omáček nebo rýže. Opomenout nemůžeme jeho příjemnou, někdy až silnou aromatickou vůni a pikantní ovocnou chuť s pepřovým podtónem, která se skvěle hodí do sladkých pokrmů, jako jsou ovocné koláčky, sušenky, perníky nebo vánoční cukroví. Svou nenahraditelnou úlohu hraje i v čínské Směsi pěti koření. Hřebíčkem si také můžeme ochutit nejrůznější nápoje, neboť se přidává do čajů, svařeného vína nebo punče. K dochucení jídel se používají celá poupata, která koupíte u nás v GURMANIAKOVI. Vhodnou variantou je také mletý hřebíček, jenž by se měl připravovat čerstvý, protože svou specifickou vůni rychle ztrácí.

0