Odkud pochází a jaká je historie koření?

Pochutina, která nás nikterak nezasytí, ale bez jejího použití by nám naše strava nechutnala ba dokonce bychom některé pokrmy vůbec nepozřeli. Pochutina, která sama o sobě nemá výživovou hodnotu, ale patří k nutným položkám naší potravy a kuchyně všeobecně, neboť dodává jídlu neodolatelnou vůni, pikantní chuť, podporuje trávení a disponuje konzervačními účinky. Víte, o jaké pochutině se bavíme? Správně, řeč je o koření. A právě v tomto článku si přiblížíme jeho vývoj v minulosti.

První zmínky o koření
Traduje se, že některé rostliny byly využívány k ochucení masa již před 50 000 lety, ale první archeologické nálezy pochází až z doby neolitu, tedy 8 až 5 tisíc let před naším letopočtem, kdy se používal kmín a mák. Nejstarší písemné zprávy o používání koření jsou známy z Číny. Dalším důkazem jsou dochovalé jílovité destičky, na kterých se nacházely zmínky o šafránu, tymiánu, kopru, fenyklu, sezamukoriandru, pocházející z tehdejší Sumerské říše, tedy 4000 let před naším letopočtem. Již staří Egypťané měli přístup k prvním exotickým druhům koření, neboť díky jejich vyspělé civilizaci i strategické poloze země, hojně využívali anýz, římský kmín, hořčičná semínka, skořici nebo koriandr.

Dovedete si představit platit pepřem?
V době Alexandra Velikého to totiž bylo možné, protože právě pepř patřil k nejžádanějším a nejvzácnějším kořením a byl výsadou bohaté vrstvy obyvatelstva. V roce 410 n.l. zaplatil Řím za mír 5 tisíc liber zlata, 30 tisíc liber stříbra, 4 tisíce hedvábných suken a 3 tisíce liber pepře, přesto jim to nebylo nic platné a město bylo zcela dobyto a vydrancováno, tím skončila dominance Římské říše. Obchodní spojení byla narušena a obyvatelé Evropy byli závislí na arabských obchodnících, kteří plně ovládli trh s kořením. Zlom nastal až po téměř 600 let, kdy v důsledku křížových výprav Evropa obnovila obchodní styky s Asií a začala nová éra obchodu na moři. Velkého rozkvětu se dostalo koření ve středověku. Marco Polo napsal v roce 1298 podivuhodný cestopis, ve kterém se mimo jiné zmiňuje i o indickém pepřovníku, čímž podnítil další mořeplavce nejen k objevování neznámých koutů světa, ale také k novému dovozu koření do Evropy. Postupem času se v Evropě objevovaly nové druhy koření jako hřebíček, muškátový oříšek, chilli, nové koření, paprika, kakaovanilka. Avšak boj o dovoz koření neutichal, a tak v roce 1602 byla založena první akciová firma – Východoindická společnost, která si udržela monopol s kořením (zejména vývozem hřebíčku a muškátového oříšku) na dlouhých 350 let.

Koření v každé domácnosti
I přesto, že se kolonialisté snažili o udržení monopolu pěstování vzácných druhů koření pouze v místě svého původu, se kultivace rozšířila i do jiných, klimaticky podobných oblastí. Napomohla tomu nejen příroda samotná skrze stěhovavé ptáky, ale také často hazardní a dobrodružné špionáže různých agentů. A tak se například hřebíček nepěstuje pouze ve své domovině, tedy v Molukách, obrovské plantáže jsou k vidění na ostrovech Zanzibar, Mauritius a Réunion. Stejně tak je tomu i dnes u mnoha dalších druhů koření, které je úspěšně pěstováno v nových podmínkách. Mimořádná obliba a poptávka po koření v minulých stoletích byla způsobena zejména jeho vzácností a vírou ve všelijaké někdy až zázračně léčivé účinky. Díky moderním technologiím a metodám pěstování, se zvýšila efektivita produkce koření, a tak jeho cena rapidně klesla. Avšak svou přízeň koření nikdy neztratilo, stále je nenahraditelnou ingrediencí téměř všech pokrmů v každé domácnosti po celém světě. Široký a pestrý výběr koření najdete u nás v obchodě, váš GURMANIAK.

0