Tajemná skořice

Mystické koření bylo dlouhá léta opředeno spoustou báchorek o tom, že se nebojácní arabští obchodníci musejí plahočit do neznámých krajů a soupeřit s obrovskými ptáky, kteří skořici schovávají ve svých hnízdech. Těmto historkám učinil přítrž až Alexandr Makedonský, který při tažení do Indie objevil skořicovník.

První zmínky o skořici sahají až do doby 4 000 let před naším letopočtem, konkrétně do Číny. Staří Egypťané ji používali jako aromatickou a léčivou přísadu. Ve starověkém řecku ji připisovali velký význam a hojně se také přidávala k dochucení vín. Přestože skořice byla známá, nikdo netušil, odkud se bere. A tak mohl vzniknout prostor pro obchodníky, kteří ji vymysleli tajuplný příběh. Díky tomu bylo koření velmi vzácné a drahé, dokonce se považovalo za příhodný dárek pro panovníka nebo k uctění bohů.

V českých zemích byla skořice známá od 15. století. Do Evropy se nejdříve dostala kůra ze skořicovníku čínského, až díky mořeplavcům v 16. století se začala dovážet kůra ze skořicovníku ceylonského. Zprvu měli portugalští obchodníci na Ceylonu převahu, avšak později je vyhnali Nizozemci, kteří začali skořicovníky pěstovat ve velkém. Nakonec začali pěstovat své vlastní stromy a vytvořili monopol na ceylonskou skořici. Postupem času převedli pěstování skořicovníku do Indonésie, která je dodnes jedním z hlavních producentů koření.

Je známo, že rozlišujeme dva typy skořicovníku. Skořicovník ceylonský pochází ze Srí Lanky, ostrova Ceylon a daří se mu v tropických oblastech. Jeho žlutohnědé tenké svitky ze sušené kůry mají silnou aromatickou vůni. Druhým typem je skořicovník čínský, který se pěstuje v Číně, Thajsku nebo Indonésii, avšak svou domovinu má na Barmě. Usušená kůra je oproti prvnímu typu tmavě hnědá. Kromě běžného koření dává rostlina také sušené plody nazývané kassiové květy. Ty se vyznačují příjemnou vůní a používají se k výrobě likérů, čokolády nebo k destilaci skořicového oleje.

Koření představuje usušenou kůru tropického, stálezeleného stromu. Pruhy sloupnuté kůry se balí do svazků a nechají se jeden až dva dny fermentovat. Potom se očistí od vrchní korkové vrstvy a vnitřního lýka. Očištěné svitky kůry se suší na slunci. Po uschnutí se oba okraje charakteristicky svinují dovnitř a vznikají jakési dvojtrubky. V průběhu usychání dostává kůra charakteristickou skořicovou barvu. Trubky o několika vrstvách dosahují někdy délky až 1 m. Ve volné přírodě může rostlina dorůstat až do výšky 15 metrů, avšak na plantážích díky seřezávání má pouze 2 až 3 metry.

Toto voňavé a lehce nasládlé koření s nádechem tropických plodů se báječně hodí do sladkých pokrmů (cukroví, moučníky, perník) a pečiva. Oblíbenou složkou je skořice také v nápojích, skvěle vynikne v zimních čajích, punči, svařeném vínu nebo míchaných koktejlech. Její chuť můžete podpořit v kombinaci s hruškou, jablky nebo pomerančem. Využití najde skořice v asijské, čínské, indické, arabské i české kuchyni k přípravě omáček, masitých i rýžových pokrmů. Skořice je u nás ke koupi v mletém i celém stavu. Svá jídla s ní můžete nejen dochutit, ale také dozdobit. Její tvar je velmi atraktivní, a tak lahodí nejen chuťovým pohárkům, ale také oku. Navíc pozitivně působí na chuť k jídlu, neboť podporuje trávení. Dobrou chuť přeje GURMANIAK.

0