Všemi barvami hrající pepř

Jedno z nejrozšířenějších koření na světě koupíme v bílé, zelené i černé variantě. Přestože všechny bobule pocházejí ze stejné rostliny, liší se svou barvou a intenzitou ostrosti. Pojďte se s námi ponořit do tajů starodávného koření, které nesmí chybět v žádné domácnosti.

V čem tedy spočívá kouzlo barevnosti pepřových bobulí?

Důvod je jednoduchý, přestože bobule pochází ze stejné rostliny, jednotlivé plody se sklízí v odlišnou dobu, a tak mají různou barvu. Bílý pepř se získává ze zcela zralých, sušených bobulí, které se musejí vyloupat z červené slupky. Oproti černému pepři má bílý pepř lahodnější, jemnější aroma a není tak štiplavý. 
Zelený pepř představuje nedozrálé, plně zelené bobule, které se pro zachování barvy, aroma a měkké konzistence nakládají do octa nebo solného nálevu. Díky tomu, se zelený pepř stává oblíbeným kořením gurmánů. I když je zelený pepř dražší oproti ostatním, dodává pokrmům delikátní chuť. Černý pepř se získává tak, že se otrhají nedozrálé bobule pepřovníku v době, kdy začínají lehce červenat, poté se suší na sluncí 7 až 10 dnů, dokud jejich barva zcela ztmavne a slupka se scvrkne. Bobule nevyžadují žádnou další úpravu, a proto je černý pepř nejlevnější ze všech zmíněných variant. V kořenících směsí narazíme ještě na jeden druh, a tedy pepř růžový (červený). Ten se sklízí na počátku vybarvování kuliček do odstínů červené, avšak nepochází z pepřovníku, nýbrž z pepřovce obecného. Nejedná se tedy o pravý pepř, přesto svou chutí připomíná jalovec nebo pepř, a tak se toto koření hojně kombinuje dohromady.

Původ

Historie pepře je opravdu rozmanitá, neboť tvořil strategickou surovinu v průběhů staletí. Do Evropy byl poprvé dovezen Alexandrem Makedonským po svém tažení do Indie. V průběhu let se stal jedním z motivátorů k zámořským objevům na východ. Pepř bezesporu ovlivnil vývoj dějin a zapříčinil nespočet válek. Ve své zlaté éře byl dokonce ceněn více než zlato. O bohaté historii pepře si můžete přečíst v našem článku Odkud pochází a jaká je historie koření.

O rostlině

Jak jsme se již zmiňovali výše, koření se získává z pepřovníku černého, tedy tropické stálezelené liány, která ovíjí stromy. Ve volné přírodě dosahuje liána až 15 metrové délky. Plody rostliny jsou 5 až 6 mm velké s tenkou dužnatou vrstvou na povrchu. Bobule jsou uspořádány v převislých klasech, které rostou po 20 až 30 kusech. Sklizeň probíhá zpravidla dvakrát do roka. Doba sklizně se řídí podle toho, jaký druh pepře se má sklidit – černý, zelený či bílý. Vytrvalé keře pepřovníků zůstávají na plantážích asi 25 – 30 let. Průměrná sklizeň z jednoho keře bývá (podle stáří plantáže) 1 až 2 kg. Otrhané bobule jsou posléze rozprostřeny na slunci, kde se suší. Sušení probíhá pět až deset dnů. Domovem pepřovníku černého je Indie, dále se pěstuje v tropických oblastech (Filipíny, Madagaskar, Indonésie, Vietnam, Brazílie), kde plodí až do svých 40 letech.

Vliv na lidský organismus

Pepř obsahuje ostře chutnající pryskyřice, silice a alkaloid piperin, který dráždí sliznici a podporuje trávení. Působí močopudně a pozitivně ovlivňuje metabolismus. Pepř je také zdrojem fytoncidů a v mírných dávkách dráždí příznivě žaludeční sliznici a napomáhá stimulaci srdeční činnosti.

Pepř v kuchyni

Pepř můžeme považovat za univerzální koření, neboť se používá k dochucení nejrůznějších pokrmů. Nejvýraznější chuť pepře získáme rozdrcením čerstvých bobulí. Mletý černý pepř se náramně hodí do uzenin, paštik a pomazánek. Pepřem okořeníme nejrůznější druhy masa, polévek, omáček a salátů. Už jste zkusili naši čočkovou polévku s klobásou, šakšuku nebo bulgur s houbami a hráškem, kde hraje pepř neodmyslitelnou roli.

0